Jsem copyostuda. Tím je asi dobré začít. Proslulý Copycamp, který už po sedmé pořádá marketingová agentura H1, jsem letos navštívila úplně poprvé. Že nemám srovnání, by se na první pohled mohlo zdát jako nevýhoda. Ale třeba právě díky tomu, že moje optika je zcela nezatížená předchozími ročníky, Vám budu schopná zprostředkovat něco nového.
Celá akce se, k mému potěšení, konala v mém oblíbeném žižkovském kině Aero. Díky zdejšímu silnému geniu loci bylo velmi snadné oprostit ducha od vydýchaných zasedaček bezpohlavních kancelářských komplexů.
Bylo 8. března. Příznačně, neboť ve 2/3 přesile dorazily do Aera dámy, kterým patřil právě tenhle den. Bylo vyprodáno. To vám napřed trochu tuhne krev v žilách, když si uvědomíte, jaká je ve vašem oboru konkurence, následně se Vám uleví, neboť víte, kolik online obsahu je zachráněno, jestli to tihle všichni berou vážně. UFF…
Když se lehce před půl desátou kinosál zaplnil lačnými zvědavci, trochu jsem se obávala, jestli to bude klimatizace zvládat, ale vedla si náramně. Klaustrofobické stavy jsou rychle rozptýleny a jdeme si užívat program.
Na návštěvníky 7. Copycampu čekalo v průběhu dne 10 řečníků. Z toho čísla se mi napřed trochu protočily panenky, nedovedla jsem si představit, že dávám takhle dlouho pozor, ale jednotlivé bloky byly časově i tematicky velmi citlivě koncipovány, takže pozornost zvládli udržet i roztěkanější jedinci.
Řečníci byli skvělí. Bylo vidět, že ne všichni se na podiu cítí komfortně a patří jim můj obdiv za to, že tam vůbec vylezli. Pokud vnímáme program letošního Copycampu jako celek, řekla bych, že ho charakterizovaly 2 věci. Tou první jsou ŠVY a druhou čistá PRAXE. A obě jsou pro práci copywritera zcela zásadní.
Spousta přednášek se dotýkala citlivých spojnic mezi copywritingem a jinými obory a tím připomínala velmi důležitý fakt: Tvorba marketingových textů není disciplína, která by odtržená od reality obíhala jako nějaký do sebe pohroužený satelit. Naopak. Jde o pole ve vysoké míře propojenou s jinými obory, kterým když už nerozumíme, měli bychom mít o jejich existenci alespoň základní povědomí. Proto jsme mimo copywriterů mohli slyšet mluvit UX designéry, právníky a další. Bylo to podstatné, přínosné.
Další předností letošního setkání bylo, že organizátoři i samotní řečníci kladli hlavní důraz na praktickou stránku věci. Žádné nudné a bezúčelné vršení informací. Koncept byl spíš: Ahoj, tady jsem, tohle se mi povedlo a ukážu Vám, jak jsem na tom pracoval. Kopec skvělých příkladů z praxe, řada opravdových mistrů, kteří si velmi férově nechali nahlédnout pod pokličku.
Celkově bych akci hodnotila jako povedenou. Prostory kina sice nejsou koncipovány na to, aby v nich přebývalo na čtyři sta lidí skoro celý den, při troše dobré vůle a slušnosti se to ale dalo s přehledem zvládnout. Cathering byl v pořádku, jednoduchý, příjemný a bezproblémový. Program byl pestrý a poutavý a i když při půlhodinových přednáškách nebylo příliš prostoru zaběhnout do detailů a odborností, jednotlivé výstupy rozhodně nebyly mělké. Ráda bych mezi všemi vyzdvihla UX designérku/copywriterku Violku Kratochvílovou, která vtipně a s grácií balancovala před publikem mezi svými dvěma obory a ukazovala nám, co všechno se můžeme naučit od UXáků a být díky tomu lepšími kopíky (Bože, promiň mi to slovo, ze kterého mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě). Dále tleskám děvčatům z Loona, která stojí za známými #prsakoule, a která nám dokázala, že i na vážné onkologické téma můžete udělat veskrze pozitivní motivující kampaň, místo obligátního strašení.
Těším se, co si na nás copyholky z H1 připraví příště, tahle jam session stála za to!
Copyright PIXMAN 2024
