Pix nevyhoří!

Na konci září jsme se zcela dobrovolně zúčastnili semináře „Jak nevyhořet“, respektive šlo o kurz PREVENCE SYNDROMU VYHOŘENÍ.



Sešli jsme se zodpovědně v plném počtu, asi taky proto, že i nám něco takového hrozí a to určitě nikdo NECHCE! Cílem kurzu bylo se naučit oddělit práci od soukromí, nenechat sebou vláčet, zorganizovat si pracovní čas a po dobře odvedené práci se stejně tak dobře věnovat rodině, vlastním zájmům a koníčkům. Prostě žít život podle svých představ, plnit si své „nejen“ pracovní cíle a sny. O to vlastně v životě jde nebo snad ne?!!!

 Jak to celé probíhalo?

Určitě by bylo ideální absolvovat kurz někde v parku na sluníčku v poloze ležmo, to by byl teprve ten správný relax a vypnutí, ale nešlo to, tak jsme se sešli u nás v největší dostupné zasedačce mimo naše pracovní místa. Po ranní kávě a přivítání s lektorkami jsme se do toho se zapálením (nikoliv vyhořením) pustili.  
Pracovalo se ve skupinách, dvojicích i individuálně. Dostali jsme k vypracování několik zadání, která nás motivovala se zamyslet a to byla občas potíž, jelikož někteří firemní „nadšenci“ pracovali a pořád něco řešili (samozřejmě na tajňačku) i během kurzu.

Ale většina z nás si určitě odnesla spoustu důležitých informací, jak se sebou pracovat, tedy lépe řečeno, jak se neupracovat, jak milovat svoji práci, ale nééé zase tolik aby se zapomínalo na ostatní životně důležité věci :-)

Tak naše Lenka, co jí školení dalo? Trochu se ji poptáme ...
 

Lenko na jaké pozici v Pixmanu pracuješ?
V Pixu pracuji již pátým rokem na pozici projektového manažera a team leadera.

Kurzu vyhoření ses taky zúčastnila. Z jakého důvodu jsi do toho šla? Už jsi to potřebovala nebo to bylo preventivní opatření?
Doposud jsme v v Pixu žádné podobné školení neměli, proto mi přišel nápad zajímavý. V mém případě se jednalo ještě o prevenci, ale člověk nikdy neví:-). Povinnosti narůstají, stárneme, požadavky jsou čím dál více intenzivní a proto je někdy příjemné se trochu “zastavit”.

Měla jsi od kurzu nějaká očekávání? A jaká byla realita?
Tušila jsem, že paní lektorky jsou zkušené a s velkou praxí. Zajímalo mě, jaký způsobem uchopí práci se skupinou, kterou vůbec neznali a jak na celý průběh budou reagovat kolegové. Myslím, že to byl příjemný den, pro všechny.  Bavila mě práce ve skupinách a ve dvojicích, bylo milé sdílet s kolegy mimopracovní oblast života:-).

Pomohl Ti kurz vidět věci jinak, přistupovat k práci jinak a máš větší snahu oddělit práci od soukromí?
Z kurzu mi nejvíc zůstal v hlavě slogan “Ani moc, ani málo”. Ráda bych dosáhla lepší rovnováhy, uměla lépe relaxovat a užívat volné chvilky.

Šla bys do toho znova a nějaké podobné školení opět absolvovala?
Myslím, že v této oblasti seberozvoje je možností nekonečno. Pokud by se naskytla další příležitost, určitě se ráda přidám.

Tak takto probíhalo naše školení...Pix nevyhoří!